Všemohoucnost jako Láska

Jeden z principů úspěšné magické práce je stav všemohoucnosti (v angličtině omnipotence). V základě to podle E.A Koettinga znamená být v božské lásce, která je neomezenou tvůrčí silou. Termín “božská láska” může zavánět něčím hodně proklatě světlým a může znít hodně nábožensky. Já to osobně vnímám jako tvůrčí či desktruktivní akt, který je v souladu s řádem Univerza. Osobně bych to redukoval na slovo “Láska”. Slovo Bůh je často spojován se Světlem či Dobrem.  Existuje ale také temnota a skrze tu se také Láska projevuje. Světlo a temnota jsou v dokonalé rovnováze a obě jsou stejně důležitými silami ve Stvoření. Světlo a temnota by bez sebe nemohly existovat a jsou plody jejich rodiče Absolutna (v kabale pojmenováno Ejn Sof).

Hodně se ted teď sám zabývám tématem moci.  Hodně se učím od bytostí, se kterými jsem kontaktu -  v současné době od Azazela, který bývá řazen k na démonickou stranu moci a síly. Mám i mnoho zkušností s práci s archanděly. Jak démoni, tak anděle vladnou mocí. A tato moc v základě neutrální. Pro mně třeba bylo velkou novinkou, že pro přijetí a trasformaci vlastního vzteku můžu pracovat stejně jak s určitou archandělskou či sféricko-planetární bytostí, tak s démonem, se kterým to může jít ještě lépe, protože je v tom jako doma.

E.A. Koetting ve své knize Evoking Eternity píše, že pří magickým evokacích se “andělskými” a “démonickými” bytostmi, mág zjišťuje že on sám potenciálně vládne neomezenou silou, které vládnou evokované bytosti.

Nemůžu s ním než nesouhlasit. Mám stejnou zkušenost. Vlastně jsem přistupoval k magii s touto filozofií už od začátku své praxe.

Celé to rozdělení na dobré a zlé síly bylo vytvořeno hlavně náboženství, které je reflexí průmerného stavu lidské populace. Začínám stále více zjišťovat, že je to je jedna velká habaďůra, kterou skrze náboženství hraje sami na sebe, abychom měli proti něčemu bojovat a potírat svou skutečnou moc Tvůrce.

Moci a síla je jako vše v základě neutrální a je jen na nás, co s ní udělame.